Rok 1948 bude v historii zapsán jako rok, kdy započala studená válka, kdy byla stažena a zamčena na poslední zámek železná opona.

      „Vítězný únor“ zahnal do ciziny houfec „zrádců“, který cizině připomínal, že  jsme jednou byli národem Masarykovým.  Zločinci, kteří  tuto národní katastrofu inscenovali, nebyli  potrestáni a zůstali  na výsluní hospodářské i politické pohody, jako živé svědectví gangsterovy moudrosti, že zločin se vyplatí.

      Co si myslet o těch, kdo to připustili? Kolik  je mezi nimi těch, kteří se zapsali do spisů  StB a dělali jeden kompromis za druhým  a kteří se  nakonec stali  spolupracovníky Zla? Kolik je mezi nimi těch, kdo 25. února 1948 a v listopadu 1989  mašírovali s  flintami na ramenou po  pražských ulicích?  Nevím, já tady tehdy nebyl, jak mohu o tom vůbec mluvit? Tak budu mluvit o věcech, o  kterých asi nevíte mnoho vy.

      V roce 1948  uprchlo na Západ 19 000 občanů  z  ČSR (z toho  77 %. byli Češi a  16 % Slováci.  Jejich průměrný věk byl  pouhých 23,7  let. Je zřejmé, že mládeži komunismus příliš nevoněl.

      Nejzajímavější je však povolání těchto buržoazních „kapitalistů a vykořisťovatelů“, prchajících   před spravedlivým hněvem  pracujícího lidu:  67,9 % všech uprchlíků byli dělníci.

TOTO  A  VÍCE  NAJDETE V KNIZE  BOŘIVOJE ČELOVSKÉHO,  UPRCHLÍCI  PO  „VÍTĚZNÉM ÚNORU“,  TILIA , 2004.

      Tato kniha obsahuje jmenný seznam (který nazývám Seznamem cti) deseti tisíc uprchlíků, kteří odešli ilegálně v roce 1948.